Mám ráda vlaky. Od mala. 

Babička a děda z Třeboně mě občas brávali na takový malý výlet. Nasedli jsme na Vláček Motoráček, a projeli jsme se do Veselí nad Lužnicí. Tam jsme vystoupili, od hodné paní v bufetovém okýnku jsem dostala žvýkačku ve tvaru jahody, a jeli jsme zase domů. Na nic jsem se u nich netěšila víc, než na tuhle malou cestu bez cíle.

Teď jsem o téměř dvacet let starší. Místo Vláčku Motoráčku nasedám do Vláčku Uspěcháčku, nemířím do Veselí, ale do Brna, a žádná hodná paní už mi z okýnka jahůdkovou žvýkačku nepodává. I tak má pro mě jízda vlakem pořád zvláštní kouzlo. A není to jen vzpomínkou na babičku a na dědu.

Vlaky se mi totiž pojí s příběhy. Nejen knižními (i když pravda, knih ve vlaku také přečtu spoustu), ale především lidskými. Jet s někým ve vlaku je totiž něco docela jiného, než cestovat vedle někoho autobusem. Alespoň pro mě. Strávit s někým několik hodin v místě bez Wifi, stabilního telefonního signálu a mnohdy i elektřiny, to mě přeci jen vybízí k hovoru více, než sdílení dvousedačky s individualizovaným zábavním systémem.

A tak se seznamuji. Třeba s drobnou blondýnkou, která si po absolvování právnické fakulty dodělala výuční list v oboru cukrářství, a otevřela si ve své vesnici malou cukrárnu. S klukem, který přes den programuje roboty pro operace očí, a po večerech skládá básně ve francouzštině. Nebo se zarostlým podivínem, ze kterého se vyklubal profesor botaniky z Jihočeské univerzity – a i když si z jeho hodinové přednášky na téma ohrožených druhů květin nepamatuji skoro nic, dodnes si občas vzpomenu na jeho obrovské zapálení a doufám, že i já jednou najdu něco, co mě naplní takovou radostí.

Vlak je také místo, kde se občas naskytnou příležitosti k drobným dobrodiním. Můžete se třeba rozdělit o svačinu s cestujícím, který si do telefonu postěžuje, že celý den neměl čas cokoli sníst. A nebo můžete na notebooku pustit film Ratatouille malé znuděné holčičce, a krom vděku si tím vysloužit kousek domácí buchty od její babičky. 

A budete-li mít štěstí, třeba si jednou budete v prázdném kupé s průvodčí pouštět koledy, nadávat na předvánoční shon a ujídat při tom kešu oříšky v čokoládě. Kdo ví.

Ty oříšky v čokoládě ale mějte pro jistotu po ruce vždycky. Nikdy nevíte, kdy se budou hodit.